, Příběhy

Mám radost, že jsem to dokázal

Banner

Jindřich

záliby: rodina, práce

Na základce mi říkali Nikotin. Poprvé jsem vyzkoušel cigaretu v sedmi letech - ukradl jsem ji z krabičky svého otce. 

Pokračoval jsem v devíti, to už pravidelně... tolik se mi líbilo, jak můj táta ráno před snídaní natáhl kouř hluboko do plic, něco říkal, usrkl si kávy a teprve pak z něj vyšel dým. A když mi bylo dvanáct let, kouřil jsem už třicítku denně, a to cigaret bez filtru. Nic jsem nedbal na to, že jsem celé dny vykašlával.

Když už jsem tak brzy vyzkoušel cigarety, experimentoval jsem pak i s dalšími drogami počínaje alkoholem a konče těmi nelegálními. Naštěstí jsem v 18. roku svého života potkal zajímavé lidi, kteří mi otevřeli svět k jiným hodnotám. Ze dne na den jsem se rozhodl, že si dodělám střední školu a že také mimo jiné odhodím všechny závislosti. Odhodit cigarety bylo nejobtížnější, ale prostě jsem to chtěl a dokázal.

Později jsem ještě začal kouřit znovu a kouřil 2-4 denně; to když jsem pracoval s drogově závislými klienty. Až po čase, jednou po nemoci, jsem si uvědomil, že vlastně nerozumím důvodům, proč tu trubku na smrt, po které mi smrdí dech, a ze které mi vlastně vůbec není dobře, užívám. Znovu jsem přestal.

Vždy, když si vzpomenu na cigaretu, ozve se ve mně radost a pocit satisfakce, že tohle dělat fakt nemusím.

(Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor)