, Příběhy

Jsem šťastný, že se mi to (zatím) povedlo

Banner

Viktor

záliby: hudba, klavír

Začal jsem kouřit na vysoké škole ještě před listopadem 1989, jen tak, kouřili všichni kolem. Dalších patnáct let jsem udělal nejméně krabičku denně. Postupně mi kouření začalo vadit a omezovat mě.

Když se nám narodilo druhé dítě, přestal jsem poprvé. Narodilo se nám třetí a já to bohužel oslavil cigaretou. Zrovna jsem měl shon v práci a spadl jsem do toho znova. A zase to trvalo roky. Postupně se mi začal krátit dech, kašlal jsem, smrděl jsem. Cigareta byla první věc, na kterou jsem ráno pomyslel. Otrok cigaret.

Podruhé jsem přestal ve čtyřiceti, svoji zatím poslední cigaretu jsem vykouřil 21. prosince 2009. Pomohly mi vánoce, vůle, rodina a nikotinové žvýkačky. Vyžvýkal jsem jich kvanta, utratil jsem za ně více, než bych zaplatil za cigarety, a spotřeboval jsem více nikotinu než v cigaretách. Ale vydržel jsem! Nikoretky jsem přestal žvýkat v létě 2011, vlastně jsem musel odvykat i od nich, pomohly mi normální žvýkačky.

Jsem šťastný, že se mi to (zatím) povedlo.

(Viktor Mravčík, vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti)